Hodinovka vs. normostrana aneb jak určit cenu za copywriting

25.09.2019

Kolik mám chtít? A mám pracovat s cenou za normostranu nebo podle odpracovaného času? To jsou jedny z nejčastějších otázek všech začínajících copywriterů. Proto jsem připravil pár rad z praxe, které vám na ně pomůžou odpovědět.

I když spousta copíků víc řeší, o kolik peněz si říct, nejdřív musíte vyřešit druhou otázku. Tedy jakým způsobem si za práci účtovat. Až potom můžete přemýšlet, kolik peněz do klienta chtít.

Z čeho mám vlastně na výběr?

Je několik způsobů, jak si odvedenou práci nacenit. Nejčastěji to bývá podle:

  • počtu normostran,

  • odpracovaného času

  • nebo konkrétního projektu.

Většina copywriterů, se kterými jsem se setkal, využívá některou z prvních dvou variant. Nechávají si tedy platit buď za počet znaků, které klientovi odevzdají, nebo za čas, který prací stráví.

Proč vyzkoušet cenu za normostranu

Dovolím si předpokládat, že většina z vás asi ví, co účtování podle normostran znamená. Jistota je ale jistota, a tak to radši zopakuji.

Účtování podle normostran říká, kolik peněz dostanete za 1 normostranu (tedy 1 800 znaků textu včetně mezer). Bez ohledu na jeho typ, kvalitu a dobu, kterou mu věnujete.

Je to možná nejobvyklejší způsob. A to z několika důvodů:

  • jednoduše se počítá,

  • klient si sám ověří, jestli délka textu odpovídá účtované částce,

  • a rovnou v zadání může stanovit, jak dlouhý má text být.

Klient tím pádem ví, jaký rozpočet si připravit. Situace je tak pro něj přehlednější.

A pro copywritera v některých ohledech také. Ví, kolik peněz za zakázku dostane, a může si spočítat, kolik jí věnuje času, aby se mu vyplatila.

A pak přijdou připomínky

Jenže účtování podle počtu normostran má i svoje nevýhody.

První z nich se týká jen copywriterů. Jsou jí klientovy připomínky a jejich zapracování do textu.

Jen málokdy se setkáte s tím, že je klient s textem spokojený na první dobrou. Často má poznámky k:

  • obsahu,

  • odbornosti,

  • stylistice

  • nebo třeba k výběru slov, které jste v textu použili.

Jeho postřehy jsou často dost cenné, protože se na text dívá z jiného úhlu než copík. Určitě se je proto vyplatí poslouchat, přemýšlet o nich a případně je s klientem prodiskutovat. A všechny smysluplné podněty samozřejmě ihned zapracovat.

Jenže to všechno jde jen po určitou mez. Abyste nezjistili, že úpravami textu strávíte víc času než jeho vytvořením. A že vás normostranový text za 500 korun stojí dva dny práce.

Normostrana za půl hodiny? Tak to radši ne...

S časem zapracování klientových poznámek souvisí i další věc, která je tentokrát dvousečná. A to čas, strávený prací na jedné normostraně.

Pokud má být text kvalitní a unikátní, stojí vás několik hodin (klidně i celý pracovní den, jak krásně popisuje Pavel Šenkapoun).

Když tedy nechcete prodělávat, musíte to při nacenění zohlednit. Anebo se smířit s tím, že při práci někde uberete. Občas to není problém - ne každý typ textu si vyžaduje například zevrubné zkoumání konkurence.

Jenže některé kroky přeskočit nejdou. Tedy jestli chcete opravdu kvalitní text. Patří mezi ně například:

  • poznání klienta a jeho produktu,

  • seznámení s cílovou skupinou,

  • stanovení vhodné tonality,

  • doladění stylistiky tak, aby odpovídala stanovené tonalitě i účelu textu.

Jen samotný sběr podkladů a psaní a dolaďování textu vám hravě zaberou dvě hodiny (i víc). Nemluvě o poznání klienta a cílové skupiny nebo o zapracování připomínek.

To všechno musíte do ceny započítat. A ideálně klientovi rovnou určit, že součástí jsou maximálně 1-2 kola připomínek.

Takže teď je to konečně v pořádku?

Bohužel, není. I když si vše takhle jasně a přehledně nastavíte, tak to nestačí. Pokud tedy chcete hrát fér.

V tuhle chvíli jste teprve dořešili vhodnou cenu za jednu normostranu textu. Tak, abyste na ní neprodělali ani vy, ani klient.

Jenže co když píšete delší text? Text, který má 3, 4 nebo třeba 8 normostran?

Jasně, můžete prostě použít normostranovou cenu tak, jak jste ji nastavili. Bez ohledu na to, že vám odpadá další poznávání klienta nebo cílové skupiny. A tím pádem je čas strávený nad jednou normostranou mnohem kratší. Koneckonců na tom určitě neproděláte.

Tento článek má přes 5 normostran. Pokud bych počítal s tím, že napsání jedné normostrany zabere alespoň 4 hodiny a vynásobil to svou hodinovou sazbou, dostal bych se na 10 000 korun za článek. A na to by asi klient nepřistoupil. Nehledě na to, že by to zdaleka neodpovídalo času strávenému prací.
Tento článek má přes 5 normostran. Pokud bych počítal s tím, že napsání jedné normostrany zabere alespoň 4 hodiny a vynásobil to svou hodinovou sazbou, dostal bych se na 10 000 korun za článek. A na to by asi klient nepřistoupil. Nehledě na to, že by to zdaleka neodpovídalo času strávenému prací.

Anebo můžete klientovi na rovinu říct, že cena za normostranu bude nižší, případně že dostane slevu. Počítejte ale s tím, že podobnou cenu bude chtít i příště. Nebo o ní dokonce řekne známým a podobné podmínky budou chtít také ostatní.

Claimy podle normostran nenaceníte

Určitě to ale není neřešitelný problém a podmínky si můžete s klientem domluvit. Pokud je rozumný, určitě to nebude problém.

Může ale nastat i opačný problém - text je mnohem kratší, přesto u něj strávíte spoustu času. Typicky se to týká třeba vymýšlení claimů nebo příspěvků na sociální sítě.

Buď se tedy smíříte s tím, že tentokrát pro vás zakázka nebude tak výhodná, nebo budete chtít vyšší cenu. Před klientem ji ale budete určitě obhajovat mnohem hůř než slevu.

(A raději úplně pomíjím možnost, že se zakázce budete věnovat jen půl hodiny, i když víte, že to na kvalitní práci zdaleka nestačí.)

A co ta hodinovka?

Z toho, co jsem napsal, je asi jasné, že dávám přednost hodinovce. A taky proč.

Klient platí jen čas, který opravdu strávím prací. Ani u delších textů tak nic nepřeplácí. A u kratší zase nepřijdu na hůl já. Jednoduše je to férovější pro obě strany.

Nehledě na to, že u hodinové sazby odpadá riziko, že klient narazí na psavce, který ve vidině většího výdělku text uměle natahuje. Jen proto, aby měl o normostranu víc.

Asi netřeba říkat, jak kvalita takových textů vypadá.

Samozřejmě je pravda, že ani hodinová sazba tohle tak úplně neřeší. V jejím případě se zase může stát, že copywriter uměle navýší čas, který psaním opravdu stráví.

Jak si odpracovaný čas pohlídat

Naštěstí existují aplikace, které čas strávený prací sledují (osobně používám Toggl). Díky nim máte lepší přehled o tom, kolik času vám zaberou jednotlivé fáze tvorby. Zároveň z nich kdykoliv získáte report, který můžete poslat klientovi. A obhájit tak fakturovaný čas. 

Report z Togglu slouží i pro váš přehled. Víte, kolik času jste v daném období strávili prací. A vše si můžete rozdělit podle klientů, jednotlivých projektů nebo pomocí štítků.
Report z Togglu slouží i pro váš přehled. Víte, kolik času jste v daném období strávili prací. A vše si můžete rozdělit podle klientů, jednotlivých projektů nebo pomocí štítků.

Naměřený čas můžete také upravovat. Skvěle se to hodí v případech, kdy aplikaci zapomenete vypnout.

Bohužel to ale vrací do hry riziko, že si nepoctivý textař čas navýší. Pokud má klient na podobné praktiky podezření, může po copywriterovi chtít, aby evidovaný čas obhájil. A případně si dobu práce ověřit u jiného (a cenově srovnatelného) copíka.

Obecně se dá říct, že hodinové účtování je víc založené na důvěře mezi klientem a copywriterem. Pokud ji ale máte, je takové účtování nejférovější.

A co další řešení?

Jak jsem zmínil na začátku, jsou i další možnosti účtování za copywriting. Nejobvyklejší z nich je projektové nacenění.

Je vhodné hlavně pro zkušené copíky, kteří dokáží odhadnout, kolik času je bude zadaná práce stát. Přesto se tomuhle řešení raději vyhýbám. Hrozí totiž, že toho klient zneužije a bude vymýšlet stále nové a nové požadavky.

Naposledy jsem se s projektovým naceněním osobně setkal v Obsahové agentuře u white paperu pro jednoho nejmenovaného klienta.

Absolvovali jsme tehdy několik schůzek a připravili osmistránkový dokument. Jen psaním a zapracováním klientových poznámek jsme strávili spoustu hodin. Přesto se white paper stále vracel s novými požadavky. Vesměs na výměnu běžných slovíček a změny v textu, který klient na předešlé schůzce schválil jako hotový.

Asi vás nepřekvapí, že ze zakázky nakonec sešlo. Výsledkem byla spousta hodin nezaplacené práce. Nicméně i kdyby klient nakonec dokument schválil a zaplatil, byla by z toho vzhledem k odpracovanému času velice smutná částka.

Osobně proto doporučuji podobné nacenění používat jen u ověřených a dlouhodobých klientů.

Cena? Záleží na tom, co umíte

Konečně přišel čas odpovědět na úvodní otázku. Tedy o kolik peněz si říct. I když... zas tak jednoduše se na ni odpovědět nedá. Záleží totiž na vašich znalostech a zkušenostech.

Když jsem před lety jako copywriter začínal, za hodinu práce jsem si účtoval okolo 150 korun. Za normostranu dvojnásobek. A to přesto, že jsem už několik let živil novinařinou a věděl jsem, jak s textem pracovat.

Jenže jsem neznal copywritingové zákonitosti a triky a neměl jsem výraznější rozhled v dalších marketingových oborech a postupech. Naštěstí jsem měl vedle sebe jednoho z nejlepších copywriterů v republice, který mi radil a od kterého jsem se učil.

Jsem proto přesvědčený, že v mé tehdejší situaci byla taková cena naprosto adekvátní.

Pokud tedy začínáte, může vám to posloužit jako inspirace. Je nezapomeňte, že se bavíme o době před víc než 5 lety.

Ať už se přikloníte k ceně za normostranu nebo k hodinové sazbě, vždy by měla být v rovnováze cena a odvedená práce.
Ať už se přikloníte k ceně za normostranu nebo k hodinové sazbě, vždy by měla být v rovnováze cena a odvedená práce.

Zkuste to zadarmo

Dobrou volbou je začít s psaním pro nějakou neziskovku (nebo podobnou organizaci). Klidně i zadarmo.

A hlavně mít po ruce někoho, kdo vám dá zpětnou vazbu a od koho se můžete učit. Díky sociálním sítím to dnes naštěstí není problém.

Teprve když nasbíráte nějaké zkušenosti (a reference), nabídněte své služby ostatním zákazníkům. A podle svých znalostí a dovedností stanovte cenu.

100 Kč za hodinu? Špatně!

Určitě se nepodceňujte. Se stovkou za hodinu daleko nedojdete. Vždyť na 25 000 hrubého byste museli odpracovat 250 hodin měsíčně. Tedy víc než 60 hodin týdně.

Při takovém fofru můžete na kvalitní texty zapomenout. Právě kvalita by pro vás přitom měla být vždy na prvním místě. Jen ta vám otevře dveře k dalším zákazníkům.

A navíc - nekvalitní texty napíše vždy někdo levněji.